Posttraumatická stresová porucha
Když se tělo nevrátilo z místa, kde bylo ohrožení
Tělo si pamatuje – i když už rozum říká, že je „všechno v pořádku“. Některé reakce zůstávají: stažený dech, úlek, napětí, nespavost, podrážděnost, nebo naopak pocit, že jste od sebe odpojení, že „nejste ve svém těle“.
PTSD není známka slabosti. Je to reakce těla, které zažilo víc, než zvládlo unést – a nikdy nedostalo šanci to doopravdy zpracovat. Možná jste přežili, ale část vás zůstala „zamrznutá“ v místě, kde došlo k ohrožení. To není chyba. To je obranný mechanismus, který vás tehdy chránil.
Léčba traumatu není o návratu do minulosti. Je o znovunavázání kontaktu se sebou tady a teď, o obnovení pocitu bezpečí a kapacity vašeho těla unést přítomnost.
Co je PTSD – jiný pohled
Posttraumatická stresová porucha není jen vzpomínka na těžký zážitek. Je to reakce těla a nervového systému, které se nedokázaly vrátit do klidového režimu. Tělo zůstává v pohotovosti, jako by nebezpečí stále trvalo – i když rozum ví, že už je po všem.
Trauma nevzniká samotnou událostí, ale tím, že nebylo možné ji v těle dokončit a zregulovat. Místo přirozeného uvolnění zůstane v těle napětí, přerušení pohybu, zadržovaná energie. Někdy se trauma neprojeví hned, ale o měsíce či roky později – nespavostí, výbuchy, úzkostí, nebo pocitem odpojení.
Léčení traumatu není o tom, vše znovu prožít. Je o tom znovu navázat vztah se svým tělem, které nese paměť na to, co bylo, a postupně obnovit důvěru, stabilitu a vnitřní klid.
Typické přiznaky:
Někdy nenápadné, někdy zjevné.
náhlé úleky, stažené dýchání, napětí ve svalech
noční můry, přerušovaný spánek nebo nespavost
flashbacky (návaly vzpomínek, obrazů, tělesných pocitů)
odpojení od těla, „zamlženost“, pocit neskutečna
silná podrážděnost, výbuchy hněvu nebo naopak ztuhnutí a stažení
vyhýbání se určitým místům, lidem, situacím
pocit viny, studu nebo „něco je se mnou špatně“
chronická únava, ztráta radosti, vnitřní prázdno
To, co se na povrchu může jevit jako úzkost, deprese nebo psychosomatika, může mít hlubší kořen – tělo, které stále čeká na úlevu, která nepřišla.
Rezervujte si
čas pro sebe
Jak vám mohu pomoci
Při práci s traumatem se nesnažím „vytahovat“ minulost. Naopak – vytvářím prostor, kde se tělo může poprvé po dlouhé době cítit bezpečně. A právě tam může začít něco nového.
Pracuji jemně, v tempu, které si určuje vaše tělo. Nepotřebujeme podrobně mluvit o tom, co se stalo. Pracuji s tím, jak se trauma dnes projevuje ve vašem těle, v dechu, v napětí, v pocitech. Pomocí somatických technik a vědomé práce s nervovým systémem podporuji tělo, aby samo začalo uvolňovat to, co zůstalo zadrženo.
Práce s PTSD ve 4 krocích
1. Vytvoření bezpečného prostoru se zdroji
Na začátku společně hledáme, co je ve vašem těle a životě dostatečně bezpečné. Nesoustředíme se hned na těžké, ale na to, co vám pomáhá – i kdyby jen trochu. Zdroje stabilizují nervový systém a vytvářejí vnitřní oporu pro další kroky. Bez bezpečí se nic nemění.
2. Orientace a citlivé zkoumání tělesných signálů
Všímáme si jemných signálů v těle – napětí, impulsů, pohybů, emocí. Sledujeme, co tělo dělá, když se „něco přiblíží“. Dovolujeme si poznávat prožitek v malých dávkách – titrace je klíč: nic nás nezahltí, tělo má čas zůstat v kontaktu a v regulaci.
3. Dokončení přerušených obranných reakcí
Trauma často vzniklo tehdy, když nebylo možné jednat – utéct, bránit se, pohnout se. V bezpečném prostředí může tělo tyto impulzy dokončit, třeba jen na úrovni vnitřního pohybu nebo nádechu. Tím se začne uvolňovat energie, která byla zadržena.
4. Integrace a rozšíření kapacity být přítomný
Každé malé uvolnění přináší větší kapacitu. Tělo se učí, že nemusí stále reagovat podle starých vzorců. Zlepšuje se regulace, důvěra v prožitek, schopnost unést emoce i klid. Z toho pak přirozeně vyrůstá stabilita, kontakt se sebou a větší životní prostor.
Jak probíhá naše spolupráce
Na začátku je důležité poznat vás i váš příběh
V úvodním setkání se ptám nejen na to, kde vás bolí, ale i jak to vnímáte, kdy bolest zesiluje, co jí předcházelo. Zajímají mě souvislosti – ne jen tělo, ale i vaše tempo, prožívání a celkový kontext.
První sezení je často jemné, orientační
Může zahrnovat dotek, ale i práci bez něj – podle toho, co je vám příjemné. Společně hledáme, co vašemu tělu dělá dobře a co potřebuje právě teď. Každé další setkání navazuje na to, co se v těle i mysli postupně proměňuje.
Frekvence a délka spolupráce je individuální
Někdo cítí úlevu už po pár sezeních, jiný potřebuje delší doprovázení. Nikdy na nic netlačím. Důležitější než „rychlost“ je pro mě důvěra, otevřenost a bezpečné prostředí, kde se může začít dít skutečná změna.